Když se studenti pražských vysokých škol chystali 17. listopadu 1989 na manifestaci, tentokrát povolenou, na počest památky jejich někdejších kolegů, kteří vyšli do ulic o 49 let dříve, aby vyjádřili svůj nesouhlas s okupací Československa fašistickým Německem, zřejmě nikdo znich nepřemýšlel o tom, že se stane součástí události, která odstartuje novou epochu v dějinách tehdejšího Československa. Brutální zásah proti pokojné studentské demonstraci, který se odehrál na Národní třídě v Praze v podvečer 17. listopadu 1989, vyvolal po celé zemi mohutnou vlnu nevole.Ta donutila odstoupit tehdejší komunistické vedení země a umožnila zaměnit jej opozičními silami,ještě donedávna považovanými za slabé a větší akce neschopné. Někdejší disidenti, vedení pozdějším prezidentem Václavem Havlem, se ujali vlády a začali vést zemi ke svobodě, demokracii a tržní ekonomice. Moc, nastolená komunistickým převratem o čtyřicet let dříve, která se zdála být neotřesitelná a bezalternativní, zmizela z povrchu země během několika týdnů. Blíže neurčený pocit většiny tehdejší československé společnosti, že je třeba něco změnit, nemá-li se země ještě hlouběji propadnout do totalitního bezčasí, dostal díky studentskému protestu nečekaně jasné obrysy a vyvedl na ulice československých měst rodiče demonstrujících dětí. Této síle nemohl komunistický režim odolat. Nastal čas bouřlivých přeměn, které se před pár měsíci zdály být nemožné. Nevídaným tempem se po zemi nejprve rozlila svoboda slova a shromáždění.Ta dala možnost naplnit obsah slova republika –tedy věc veřejná. Po dlouhé době svobodné a čestné volby vyjádřily skutečnou vůli národa a daly zelenou reformnímu vývoji. Československo se začalo vracet ke svým kořenům položeným roku 1918 otci zakladateli, tedy kdemokracii a do prostoru západoevropských hodnot, odkud bylo vytrženo komunistickým převratem roku 1948.Po třiceti letech je Česká republika pevně ukotvena ve společenství svobodných a prosperujících národů, sdružených v Evropské unii a NATO. I přesto, že na třicetileté cestě bylo uděláno nemálo chyb a Čechy neopouští pocit zmařených šancí, je třeba pociťovat hrdost na to, co bylo vykonáno a na ty, kteří 17. listopadu 1989 celý proces svým činem zahájili.